Petra Kovaříková

e-mail: petr.kovarda@seznam.cz
Diskuze o paréze brach. plexu
V úterý jsme se vrátili z měsíčního pobytu v Boskovické léčebně pohyb. poruch. Linda tam ve svých 2,5 letech udělala hezký pokrok a zdokonalila hybnost ručičky hlavně v oblasti zevní rotace, v leže na zádech, když upaží, tak narotuje správě předloktí s otevřenou dlaní palcem směrem nahoru. V sedě nebo stoji jí to jde sice trošičku hůře a někdy si pomáhá souhybem páteře, ale taky to zvládně - takovéto upažení a nastavení dlaní nahoru. Ručičku nad hlavu dává už bez problému bez souhybu páteře i třeba v sedě na nestabilním míči. Jak jsem psala, tak nás trápilo i zkacování/zatuhnutí v oblasti mezi ramenem a krkem, to se nám taky hezky uvolnilo a zvedání ramínka ... to také alespoň o 80% omezilo. Jsem moc ráda, že se jsme tam byli a do budoucna určitě pojedeme zase i když nevím, jestli to zvládneme už příští rok, když bude mít Linda maličkou sestřičku, no udidíme. Jinak nám měřili i kosti, jsetli se ručička nezkracuje a naštěstí je naprosto stejně dlouhá jak ta druhá, do budoucna to tedy vypadá, že pokud budeme cvičit a ručku stále zapojovat, že se ani nezkrátí. Byla tam s námi 5ti letá holčička s parézkou také na pravé ručičce, ale bohužel s horním i dolním typem parézy. Ta měla kosti o několik centimetrů zkrácené a ručičku - dlaň, prstíky moc nepoužívala, v oblasti ramene na tom ale byli dobře, neměli třeba vůbec problém s vnitřní rotací, ale spíše se zevní rotací a to v předloktí. No každá paréza je jiná a kor když se jedná i dolní typ, je to pak o hodně horší

Co se týče režimu a procedur:
Začínali jsme vždy ráno teplým zábalem, potom následovala masáž ručičky, potom cvičení Vojtování, na balonech, skákání na Boosu, chůze nebo lezení po masážních půlmíčkách a cvičení nebo spíš hraní si pomocí jiných pomůcek, kterých je tam opravdu spousta. Pak některé dny následoval bazén nebo perličková koupel. Potom elektroléčba nebo laser. Magnetoterapii nám kůli mému těhotenství vypustili. Každé pondělí kolem oběda byla hybpoterapie - jízda na konících, to všechny děti, až snad na některé ty malinkaté, milovaly. To je tak asi všechno, každé odpoledne nebo po večeři jsme si pak chodili do cvičeben cvičit sami, jak jsme kdo potřebovali.

Režim byl takový, že se ráno v 7:00 vstávalo na snídani, po sedmé většinou chodily sestřičky na minivizitku optat se, jestli něco nepotřebujeme a jsme zdraví. Potom následovaly procedury podle rozpisu, který měl každý naplánovaný individuálně. Většinou bylo všechno hotové už během dopoledně, občas byl odpoledne jen bazén. Oběd byl v 11:00 a po siestě se většinou vyráželo na zahradu, nebo do města. Jediné, co mě moc nedadchlo byla tamní kuchyně, přirovnala bych to k horší školkové, ale ve městě se dá dobře dokrmit a cca 10min cesty od budovy léčebny je pizzerie, kde mají vynikající pizzu. Jídlo bylo 4x denně, vizita pak byla jedna ještě večer kolem 19:00 hod. 1x za týden pak na ranní vizitu chodila i paní doktorka, kromě běžného optání se mrkla dětem i do krčku a poslechla je. Pokoje byli pro každou maminku samostatné, měli vlastní sprchu, záchody byli pak společné na chodbě. My jsme měli jediný pokoj, který měl sprchu i záchod, také nejspíš kůli mému těhotenství, asi jim bylo jasné, že se nachodím častěji :-DDD

Fotečky zde: https://picasaweb.google.com/petraalindicka/LecebnaBoskovice77282011
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4736"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one