Petra Kovaříková

e-mail: petr.kovarda@seznam.cz
Diskuze o paréze brach. plexu

Příběh maminky, která má sama poporodní parézu

Příběh trojnásobné maminky, která má sama poporodní parézu brach. plexu

Milé maminky, ráda bych vlila novou, radostnou krev do žil.Je mi 30 let, jsem vdaná za pohledného vysokého muže, ve š´tastném manželství čekáme třetí dítě a také jsem prodělala porodní parézu levého brach. plexu. Pro mou mamku to byl tehdy mazec - svobodná matka, náročný porod a dvě hodiny po porodu za ní přišli, ať se jde učit cviky, že její dcera má obrnu. Když zjistila, že se jedná "jen" o ruku, trochu se ulevilo, ale jen t´do té chvíle, kdy zjistila, že moje rehabilitace si vyžádá šestkrát denně perné cvičení za mého nehorázného pláče - celý panelák na to dodnes vzpomíná, jak jsem se rehabilitovala s Vojtou. Aby mi mamka vynahradila to týrání při cvičení, snažili se všichni okolo - ještě mám staršího bráchu- abych se měla jinak hezky na světě, takže jsem byla velice obletované a milované miminko. Věřím, že to bylo dost důležité, protože fakt, že vás vlastní matka šestkrát denně nutí do nějakých nepohodlných až bolestivývh pohybů by určitě na psychice dítěte mohlo zanechat neblahé důsledky.
Také jsem absolvovala dvoje lázně - v pěti a dvanácti letech. Na oboje lázně nerada vzpomínám. Ze zdravotního hlediska mi nepomohly v ničem a oba pobyty byly pro mě traumatizující skvrny na mém jinak docela radostném životě. Samozřejmě, že dnes je už snad hodně věcí jinak - například mamminky můžou lázeňský pobyt absolvovat společeně s dítětem.
Nicméně ruka byla rozhýbána(Bůh žehnej Vojtovi!!!), během dětství a dospívání mě mamka honila, ať cvičím, což se dělo s různou intezitou a pravidelností, ale občas jsem se nechala přemluvit. V plbertě jsem samozřejmě cvičila, jakmile se ukázal na obzoru nějaký nový kluk, abych se ho pokusila ulovit na bezchybné tělo (můj problém ovšem nespočívá v ruce, ale v šířce boků a obvodu břicha Shocked) )
Čímž se dostávám k následkům. Takže moje ruka je mírně nerovná, levé rameno je také trošinku níž a mám problém s vnitřní rotací celé paže. Ovšem tého chyby si můj muž nevšiml až do doby, kdy jsem mů to řekla - to už jsme spolu chodili čtyři měsíce. Nikdy jsem neměla problémy s kamarády nebo nějakým posmíváním - ono to opravdu není téměř poznat. Funkčně také nemám žádné problémy - vnitřní rotaci předvádím pouze na kontrolách u neurologa, kde jsem byla naposledy před deseti lety. Jinak si troufám říct, že jsem docela dost manuálně zručná -šiju, pletu košíky, tvořím z korálků, prostě jakákoliv práce rukou mi nedělá problém. Jo trošku to drhlo při učení psaní ve škole, to mi pravda soudružka moc netleskala a třeba hod krikeťákem v TV také nebyl můj hlavní obor. Ale mamka byla vždy rozumná a chápala odkud vítr vane. Také jsem jediný člověk ve svém okolí, o kterém se dá říct, že je přeučený levák z praváka - to je to pilné cvičení v raném dětství. Takže občas něco držím naopak - příbor, nůžky, ale to jsou prkotiny, na které už dnes výrobci myslí.
Takže milé maminky a tatínkové, netrapte se, nebojte se , pilně cvičte - to je opravdu důležité, a uvidíte, že všechno dobře dopadne. Taky to asi chce trochu trpvělivosti - mamka říkala, že poprvé jsem trochu pohla rukou ve čtyřech měsících - takže to se už něco nacvičila!!
A hlavně, i kdyby něco nevyšlo, křivá ruka neznačí vadu charakteru. Než rovnou svini, to si každý vybere trošku nehybného anděla. Mějte se hezky myslím na vás! Tereza
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5734"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one